Některá dobrá rada je možná částečně nad zlato

Střih do historie.

BBB1 je těsně po škole a má jít na jakousi konferenci prezentovat jakýsi software vyráběný jeho zaměstnavatelem. Připravenou prezentaci odnáší svému zkušenějšímu, výrazně staršímu nadřízenému. Ten ji shlédne a má zásadní připomínku:

"Hele, tyhle konference bývají většinou pro stavaře. Uprav tu ukázku tak, aby se v tom stavaři poznali, aby cítili, že je to pro ně..."

BBB1 tedy v prezentaci a ukázkách nasměruje všechno na stavebnictví (spíše tedy na svoji vcelku nekonkrétní představu o stavebnictví...).

Na konferenci se ukáže... Na konferenci se ukáže, že v publiku není ani jeden stavař a uvedené příklady jsou pro publikum totálně mimo.

BBB1 se z toho tehdy dokáže celkem slušně vykecat, ale... od té doby si to zapamatuje jako typickou situaci, kdy může být dobře mířená rada zkušeného člověka úplně na nic. To už pro něj nebyla žádná novinka ani tehdy, ale v téhle situaci se to prostě sešlo tak nějak úplně ukázkově...

Střih zpátky a proč jsem si to teď vybavil

Jsem už skoro ve věku tehdejšího nadřízeného (zvláštní, tehdy mi přišlo, že je tak straaaašně starý, a já mám přitom pocit, jako by to bylo pár dní co jsem maturoval).

Do firmy nám přišla nová kolegyně, hned po škole, a bylo třeba jí vysvětlit nějaké věci související s prací.

A já jsem docela na vážkách, jak moc jí mám radit nebo ne - protože jí nechci radit blbě.

Ano, jsou témata, kdy jí můžu prostě říct, že něco dělat má nebo nemá a vím, že mám pravdu. 

Pak jsou témata, kdy jí do práce určitě nechci zasahovat, protože je špatné, když nadřízený stojí podřízenému za zadkem a buzeruje ho kvůli maličkostem.

Ale pak je dost široká šedá zóna. Mám nějaký pracovní postup, ale... mám to radit kolegyni? Není ten její postup lepší? Má sice méně zkušeností (ovšem velká část těch mých je bohužel zastaralá a už k ničemu - což je ovšem zase jiná kapitola), ale je opravdu chytrá a šikovná.  U něčeho se mi zdá, že by to šlo dělat lépe... ale jsou to neměřitelné věci, nemůžu to jednoznačně potvrdit ani vyvrátit.

Nechci dávat špatné rady a nechci radami zahlcovat (jako příjemci radění mi tohle leze na nervy). Nechci být (alespoň ne ještě teď, prosím, ještě ne...) páprda, který mladším kolegům nekvalifikovaně kecá do práce a oni si svojí práci stejně dělají po svém a lépe. Na druhou stranu chci předávat své zkušenosti, protože jim v něčem opravdu chybí.

A teď která situace je která? Ta hranice je odporně tenká, klikatá, nejednoznačná. Často bych otřeboval nějakou radu o tom, jak radit a jak si nechat radit, ale kdo mi v tom poradí?