Vztahy s babičkou nemusí být vždy podle Němcové

Před časem jsme v manželství řešili docela nepříjemné vztahové problémy. Byla to souhra několika stresových situací a chyb na všech stranách (možná i na mojí straně, to nejsem schopný objektivně posuzovat). Troufnu si ale tvrdit, že kořenem všech problémů byla babička (pro mě tchýně) a její, pro okolí naprosto ničivé, dobré úmysly.

Přemýšlel jsem o tom, v čem je problém, a zkusil jsem zformulovat pravidla, jak by se měla podle mě babička / tchýně chovat, aby svému dítěti a jeho partnerovi / partnerce co nejvíce pomohla. Budu rád, když do diskuse někdo přidá svůj pohled - zajímalo by mě, jak to vidí ostatní snachy / zeťové / babičky / dědečkové.

• Vnoučata jsou strašně roztomilá, přesto babička rozumí tomu, že je nemůže mít pořád a naopak že nemohou být pořád u ní. Vnoučata i jejich rodiče potřebují nějakou pevnou rodinu, kde platí jasná pravidla a rituály. Návštěvy babičky nebo u babičky mohou být pro všechny skvělé, ale musí mít svoji míru, která vyhovuje všem. Je samozřejmě perfektní, pokud babička přivítá "mladé" kdykoliv oni chtějí přijet nebo přijede na návštěvu kdykoliv ji pozvou. Netlačí ale na to, aby to bylo moc často, citově nevydírá a nenabízí se způsobem, který je těžké odmítnout.
• Babička nevstupuje do konfliktů svého dítěte a jeho partnera. Jakkoliv je jí zřejmé, že její dcera / syn jsou ve své neskonalé dobrotě a naivitě zneužívání svými nezdárnými partnery, kteří byli babičce hned od začátku podezřelí.
• Pokud babička chce s párem řešit něco důležitého, řeší to s oběma najednou. Nesděluje to tedy svému dítěti s tím, že to má přednést svému partnerovi. A neříká věci jako "to si musíš prosadit", "není přece možné, aby on nechápal že...". Pokud "dítě" není dostatečně asertivní a nedokáže ji s takovými požadavky v klidu poslat někam, vytváří mu tím ve vztahu peklo.
• Babička si uvědomí, že snacha / zeť mají nejspíš trochu jiné představy o tom, jak se vychovávají děti, čím se krmí a čím se léčí, než její vlastní potomek. Protože oba partneři přišli do vztahu z rozdílných rodin. Babička se k tomu tedy nevyjadřuje, i když je jí samozřejmě zcela zřejmé, že dětem do tří let se musí dávat denně ovesné vločky / že hexavaxína se musí oddalovat co nejvíc a doktoři jsou zaprodanci farmaceutického průmyslu protože to psali na těch internetech / že v kuřecím mase jsou dneska samá antibiotika / že myčka nádobí je blbost.. Babička respektuje, že na běhu rodiny se podílí oba partneři, a výsledný postup je kompromisem a dohodou.
• Babička neradí, není-li o radu žádána. To znamená, že neradí skoro nikdy s ničím. Bude nejspíš překvapená, že bez jejích rad bude všechno fungovat vlastně celkem normálně. Pokud babička poskytuje nevyžádané rady (protože ona má ty zkušenosti a mladý si neuvědomují, že...) nemůže se divit ničemu. Pokud poskytuje nevyžádané rady tchýně zeťovi / snaše, skončí v pekle bez ohledu na jinak bezúhonný život.
• Je fajn, kdy babička nabídne pomoc s hlídáním nebo s něčím jiným. Musí ale respektovat, že tato pomoc může být odmítnuta. Pokud je pomoc odmítnuta, tak se babička ani neurazí, ani si neřekne že "oni to odmítají, ale vlastně pomoc potřebují..." a nezačne pomáhat proti vůli páru.
• Babička si uvědomí, že zkušenosti jsou zkušenosti, ale svět se od doby, kdy děti vychovávala ona, hodně proměnil, a ona mnoha věcem nerozumí a rozumět nemůže. Musí si to připustit a důvěřovat "mladým", že se v současném světě vyznají lépe.
• Poslední bod je volitelný a nelze ho vynucovat. Babička se snaží na zeťovi / snaše najít to dobré a nahlas to ocenit, i když jí to jde z pusy ztuha. 

Tak to je tak asi všechno. Třeba sem zase nějaká babička dá recipročně návod pro zetě :)