Všeho s mírou, i péče o děti.

Krátké zamyšlení, ke kterému mě vede situace v blízkých rodinách a trochu (ne úplně moc) i situace u nás doma.

Od začátku.

Muž a žena jsou spolu. Cestují, pracují, plánují budoucnost. Všechno je OK.

Naplánují si dětičky, v jejich představách něžná robátka, která je sice třeba sem tam přebalit, ale to samozřejmě bohatě vynahradí svojí něžností.

Dětičky přijdou a všechno semelou. Žena je na mateřské, je nevyspalá, po porodu má zdravotní problémy, vypadne ze společnosti "normálních" lidí. Pokud byla v běžném životě zodpovědná, je dost velká šance, že se zodpovědnost přehoupne do úzkostlivosti a je na velký problém zaděláno.

Potom... Běžné dětské nemoci jsou skoro určitě smrtelné. Pokud má dítě čumáček bledý, je chudokrevné, pokud červené, je to určitě alergická reakce na něco co jedlo včera (v tu chvilku matce probíhá v hlavě seznam potravin ze včera spolu s rozhodnutím je alespoň na pár měsíců pro jistotu vyřadit z jídelníčku). Volba mezi Hippem a Sunarem je volbou mezi životem a smrtí, cestovat k babičce je stres, kterému toho drobečka nechceme vystavovat, zvlášť když včera skoro zakašlal...

Na jednu stranu tomuto stavu myslím docela rozumím - pokud jsem s dětmi sám pár hodin nebo dní, začínám mít podobné stavy taky, a co teprve pár let na mateřské...

Na druhou stranu je to prostě špatně, přičemž hrozí dvě zásadní rizika.

Tím prvním je (i velmi náhlé) totální zhroucení ženy, psychické i fyzické. Znám z blízkého okolí ve dvou případech. V jednom z nich byly výsledkem pokusy o sebevraždu, ve druhém "jen" měsíce totálního vyhoření psychického i fyzického - opravdu nepříjemné stavy.

Druhým rizikem je rozpad vztahu. Žena, která vrhne 150% svých myšlenek a sil na děti, zákonitě selhává ve všem ostatním. Odcizení s manželem, odcizení z externího světa, rezignace na sex, vlastní vzhled, pohyb, sport, vyčerpanost. Dobrý manžel by to měl vydržet, ale je to pro něj velmi náročné, když vidí, jak se žena chová sebedestruktivně.

Jeden můj kamarád v podobné situaci od rodiny odešel. Neschvaluju mu to, na druhou stranu - myslím, že nelituje. Odešel k ženě, která je klidná, je schopná věci zvládat a nehroutit se z toho.

Vytýkám před závorku, že nečekám, že ženy budou všechno vždycky zvládat bravurně, že po nočním kojení a celodenním přebalování a krmení si večer stihnou pár hodin vášnivého sexu a pak ještě stihnou nachystat jídlo na zítřek. 

Přesto bych chtěl na základě toho, co se děje kolem mě, opravdu vážně varovat, že když se narodí děti, je třeba se o ně zodpovědně starat - ale nepropadnout tomu. Nechat si čas a energii na další věci - jinak to může skončit fakt špatně.

Vybavuje se mě velmi rozumný přístup jedné kamarádky, s jejichž rodinou jsme byli na společné dovolené. 

Po dopoledni, kdy jsme chodili po hřištích a dětských atrakcích, celkem rezolutně prohlásila - "To jsou samý pohádky, skřítci a houpačky... Už toho mám dost, jdu se koupat." Nechala děti manželovi a s dalšími kamarády si dala výstup k jezeru. Vrátila se příjemně uchozená a večer zase prožila s dětmi.

Zdá se mě to jako výborný přístup a být žena, snažil bych se to brát podobně :)